Jako pro většinu chovatelů papoušků domácích mazlíčků je i pro mě nepochopitelné, že někteří majitelé o ně ztratí zájem a přestanou se jim věnovat. Případně papoušek změní své chování a rázem je pro majitele „nepohodlným“. Což je ale nejspíše také způsobeno změnou chování majitele. Nejvíce nepochopitelné jsou důvody, že papoušek píská, řve, okusuje nábytek apod. Prostě věci, které se u papouška dají očekávat a nový majitel si je měl nastudovat před zakoupením. To je jako kdyby se někdo chtěl vzdát svého dítěte, jen proto, že brečí. Tito papoušci jsou pak většinou svým způsobem týráni. Může jít o ztrátu pozornosti k papouškovi, uzavírání do malých klecí, znemožnění proletu a jiné formy. Bohužel všechny tyto zrady nese papoušek velmi těžce a dochází u něj k prohlubování problému a stresu. Začne si například škubat peří, onemocní z jednotvárné stravy, přestává létat, je více agresivní.
Nechci zde rozebírat proč, a co k tomu jejich majitele vede, o tom tento článek není. Já se spíše zamýšlím, co s takovým papouškem bude dál a zda tento příběh může mít šťastný konec. Ano může, ale rozhodně to není jednoduché a cesta je dlouhá. Může se třeba změnit majitel, může změnit svůj postoj k papouškovi, kterého kdysi miloval a začít se starat. Může majitele zastoupit někdo z rodiny, či známých a papoušek se dostane do „lepších“ rukou a bude žít spokojený a milovaný život. Moc bych mu to přál. Bohužel šťastný konec můžeme předpokládat u romantického filmu, ale ne vždy v životě.
Společnost Laguna
I tak je zde naštěstí alespoň částečná naděje, že o papouška bude postaráno. Jistě většina z vás zná Společnost Laguna, která se o takové papoušky stará. Dokonce si myslím, že každý nový majitel by se měl do Botanické zahrady Univerzity Karlovy, Na slupi 16 v Praze 2 jít před koupí papouška podívat. Alespoň by viděl, jak to dopadá, když o něj ztratí zájem a přestane se starat.
Kdo o ní ještě neslyšel, určitě se podívejte na jejich stránky zde.
Když si tak čtu v příbězích a seznamuji se s jednotlivými papoušky, říkám si, že nejlepší co mohlo v dané situaci papouška potkat, je to, že se dostal do Společnosti Laguna. Zde se o ně postarají a v rámci možností poskytnou nový domov. Toto vše ale nejde bez pomoci - bez pomoci sponzorů, nadšenců a i nás obyčejných lidí. Pomoci Laguně totiž může opravdu každý a nemusí to být vždy jen finančně, což je bohužel také hodně důležité. Pomoci může každý a jen záleží na jeho možnostech. Více o tom se dozvíte na konci tohoto článku a za každou pomoc vám předem děkujeme.
Každá pomoc se počítá
A jak už jsem psal na začátku, osud papoušků mě není lhostejný. Jsem člověk, který rád pomůže a i po vzoru canisterapie, kterou se svým psem dělám v nemocnicích či domovech pro seniory, jsem chtěl pomáhat i v Laguně. Což se mě velmi rychle vyplnilo, a to nejen díky naší člence Janě, která s Lagunou již spolupracuje déle.
Příběh Jany a Laguny naleznete zde.
Jednou z forem pomoci je, že chodíme (a to nejen já, ale vlastně nyní již většina našich členů) do Laguny krmit papoušky, uklízet a také se mazlit, což je pro papouška velmi důležité. Většinou nejdeme s prázdnou a přineseme nějakou dobrotu, ovoce, zeleninu či třeba vyrobenou hračku. Prostor není velký, a tak se střídáme a tím i pokryjeme více dní a ulehčíme již tak náročnou práci přímo Laguně, která nemá papoušky jen v tomto zařízení v Botanické zahradě v Praze. Při jedné z mých návštěv jsem usoudil, že prostory si zaslouží větší úklid - omlouvám se, ale teprve nyní se dostávám na hlavní téma toho článku :-). Přeci jen v prostorách je více papoušků a v týdnu díky zavírací době Botanické zahrady není vždy mnoho času.
Můj plán potřeboval spojence, se kterým bych to tam dal pořádně dohromady. A tak jsem jednou u nás ve skupině řekl, že chci jít udělat velký úklid do Laguny, zda by se někdo nechtěl přidat. Zájem byl tak velký, že jsme museli řešit rozdělení na dvě skupiny. První parta ve složení já - tedy Radek, Martina, Jana, Hanka a Karlos nastoupí v sobotu a druhá parta ve složení Venca, Katka a Petr se na úklid vrhnou v neděli. Náš záměr jsme probrali s Magdou Žohovou, tedy osobou nejpovolanější ve Společnosti Laguna, která jej přivítala a přidala se po oba dny k našim skupinám, za což jí moc děkujeme. Díky její přítomnosti jsme mohli udělat i úklid v zázemí a nejen po stránce uklízecí, ale i roztřídění a odstranění nepotřebných věcí. Ale nepředbíhejme.
Velká příprava začíná
Velkému úklidu samozřejmě musela předcházet příprava a tak se většina naší diskuze vedla ohledně plánování, kdo co bude dělat, kdo co přinese a co musíme nakoupit. Můj cíl byl jasný, já měl v plánu uklidit zařízení pro papoušky a jistě si dokážete představit, jak asi vypadá podlaha, kde je tolik papoušku po hromadě a nejen podlaha. Proto návštěva Bauhausu byla nutná. Nakoupil jsem rýžáky, škrabáky, hadry, mulčovací kůru a další potřebné věci. Uzavřené voliéry se nyní jako druhé zabezpečení zavírají na drátek, což je nepraktické. Proto jsem ještě doma vymýšlel a vyráběl očka na uzavření. Martina si vzala na starost nákup ovoce a zeleniny. Když nastupovala v sobotu ke mně do auta, nesla asi tři tašky, takže se toho zhostila velmi dobře. Nezapomněla ani na studenou kávu pro nás. Hanka a její heslo "pilku vozím stále v autě, co kdybych potkala hezkou větev pro papoušky", si vzala na starost právě nové větve a bidla. Prostě každý se zhostil příprav velmi dobře.
Sobota 7.1.2016
Nastal náš den, teda alespoň pro první skupinu. Botanická je otevřena od 10:00, takže sraz na otvíračku. Práce je dost a přeci jen tma je brzo. Všichni jsem na místě včas, a jelikož máme plná auta, řešíme parkování a vynášení věcí. Něco necháváme prozatím v autě a věci budeme přinášet postupně. Rozdělujeme se na dvě party - Jana, Hanka a Magda se vrhnou na přípravnu a probírají a třídí věci. Jde jim to skvěle, protože když se asi po hodině ptám, zda tam není nějaký drátek nebo šroubek, Hanka přesně ví a vyndá z krásně složeného šuplíku celou krabičku vrutů. Druhá parta se nejprve vrhá na dolní voliéru žaků. Zde nechybí Martina, jako milovnice Žaků, Karlos a já. Nejprve odstraníme starou mulčovací kůru ze země a pak i ošklivá bidla. Vše čistíme a drhneme. Následně z nových větví děláme houpačku, další bidla a zavěšujeme nějaké hračky. Žakoušky jsme dali před voliéru do menší klece, aby se nám lépe pracovalo. Jeden zůstal a celou dobu vše kontroluje. Vypadá, že to děláme dobře, protože nám do toho moc nekecá. Martina se během práce stíhá mazlit s Žaky venku, dokonce je otvírá a hladí na kleci. Ano i tato činnost je důležitá. Pak už jen dáváme novou kůru na podlahu a papoušci mohou zpět domu. Pak ještě vymýšlíme, jak zabránit kůře padat do kanálku u dveří, a tak děláme malou hráz z kusu zdatné větve. Karlos během umývání skla dveří dělá fotodokumentaci. Jsme spokojeni a Žakové také - jsou doma a krásně papkají. Úklid se asi povedl, protože někdo řekl: „jé, já na ně vidím přes to sklo“. První parta stále pracuje na zázemí, zde má práce poměrně hodně. Každopádně již je za nimi vidět velký kus práce. Venku před vchodem do skleníku se nám na úhledné hromádce začíná docela slušně kupit plné pytle na odvoz do kontejneru. Tím práce ale nekončí a přesouváme se nahoru na vnitřní prostor pro papoušky, kde začínáme tunelem. Tunel je vlastně prostor spojující vnitřní část s novou venkovní voliérou, která je přes zimu zavřena, a tak se tunel využívá jako oddělená ubikace pro některé papoušky. Lezu ve výšce asi 5m nad zemí po kolenou a snažím se to uklidit. Martina a Karlos mě dělají dobré pomocníky. Vodu v kbelíku je nutné vyměnit každou chvilku. Jsem velmi mile překvapen, jak jsme všichni sehraní i na tak malém prostoru. V podstatě si nepřekážíme a velmi dobře se doplňujeme. To už i první parta míří k papouškům a tak je nás tam více než dost.
Bohužel jsme hladem vyhnáni na malou přestávku na oběd, kde po celou dobu probíráme samozřejmě papoušky a zažíváme spousty úsměvných situací. Jako když Jana, která nemá ráda česnek a varuje nás, že pokud si tu česnečku dáme, nebude ji to příjemné,si ji sama objednává. Nebo když číšník přináší objednaný špenát a na talíři je kaše, kdy následně zjistí, že se s kuchařem ráno blbě domluvili a špenát vůbec nemají (teda jen na tom jídelním lístku). No a v neposlední řadě velké zklamání Karlose, že v objednaném smaženém sýru není maso. Prostě užíváme si to a s plným žaludkem jdeme zpět do práce. Obdivuji Magdu, která po vydatném obědě leze nahoru na stříšku a za použití gymnastických cviků vše čistí. Tím si všimne i velmi tlusté vrstvy na vrchu vyšších voliér a to je konečně moje horolezecká příležitost a lezu vzhůru. Nános slušný, což kontrolují všude přítomní papoušci. Jistě mají radost, že jim uklízíme domeček a proto nám pomáhají. Berou nářadí a odnáší, testují uzavření voliér a kontrolují, zda v tom pytli nevyhazujeme něco, co ještě budou potřebovat důkladným zkoumáním obsahu. Proto není výjimkou, když některé věci vyhazujeme několikrát za sebou. Dále se snažíme drhnout podlahu, což jde pomalu, ale jde. Zde je asi škoda, že toto dlouho nevydrží. Zázemí je díky dobré práci Hanky, Jany a Magdy již skoro hotové. Nesmíme to ale udělat vše, protože zítra přijde druhá parta. Ono to ani není v našich silách, pomalu začíná být šero. Skleník již uzavřen a tak dokončujeme. Papoušci budou chtít mít také svůj klid. Já ještě přidělávám jistící zavírání na klece a zjišťuji, že jich mám málo. Super, důvod přijít znovu :-). Jana připravuje ovoce a zeleninu pro papoušky a pomalu jim dáváme najíst. Začínám poklízet a odvážím věci do kontejneru, málo toho není. Hanka s Martinou ještě vytírají zázemí a za tmy jdeme domů. Je asi 17:30 a všichni jsme spokojeni a také unaveni po celodenní práci, která jak věřím vidět je. Předáváme informace i pro druhou partu, co je a co není hotovo.
Neděle 8.1.2016
Druhá parta nastupuje po obědě ve složení Magda, Jana, Katka, Venca a Petr s dcerou. Rychlé rozkoukání a již se jde na věc. Dnes musí být práce ukončena dříve, aby se papoušci stihli v klidu najíst a tak se dodělává úklid a drhnutí dalších voliér a hlavně prostor pro papoušky. Co bylo ale nepříjemné zjištění, že moje zabezpečení nevydrželo a papoušci si to sami otevřeli. Byl jsem smutný a tak příště nahradím šroubovací karabinky zámečkem a bude to. Nakonec jsme ovšem zjistili, že všechny klece Jana sama odjistila, aby se mohli dobře čistit a karabinky si nechala v kapse. Jelikož odjížděla na hory, tak odešla dříve a my to sváděli na papoušky, chudáčci. Příště tedy dodělám ostatní klece a přivezu i náhradní karabinky, uvidíme, jak to s nimi nakonec dopadne. Bohužel já jsem se nemohl neděle účastnit, a tak i povídání nemohu napsat delší. Každopádně z fotek je vidět, že ani tato parta nezahálela a patří jí velké díky.
Slovo závěrem
Dle slov Magdy Žohové, jsme jí udělali radost a naši pomoc velmi uvítala. Ona ovšem neví, že to neděláme pro ni a pro Lagunu, ale sami pro sebe, nás to tam totiž děsně baví :-). Takže je zde velká otázka, kdo by měl komu vůbec děkovat. Možnost pohladit si papoušky, které doma nemáme, dát jim radost a něco pro ně udělat je přece ta nejlepší věc. My sami bychom měli Společnosti Laguna poděkovat, že nám tu možnost dala a že se stará o papoušky, které nikdo již nechtěl. Já za sebe mohu slíbit, že se budu dále snažit v Laguně a Laguně pomáhat. Za celou skupinu Uzavřená Křídla říkám:
„Magdo, počítej s námi a děkujeme, že se můžeme účastnit.
Ty plánované akce společně zrealizujeme, těšíme se“.
Pár fotek na porovnání
Kompletní fotogalerii z našeho úklidu naleznete zde.
Kompletní fotogalerii z našeho úklidu naleznete zde.
Chcete pomoci i vy papouškům a Společnosti Laguna?
Pokud máte zájem pomoci papouškům ve společnosti Laguna, tak neváhejte a kontaktujte přímo Magdalénu Žohovou. Velmi ochotně Vám sdělí, jaká forma pomoci by aktuálně byla nejvhodnější i dle Vašich možností.
Kontaktní informace na společnost Laguna najdete zde.
Také můžete přispět jakoukoliv částkou na účet společnosti Laguna 2501164977/2010 variabilní symbol - 1234.
Jak přispět společnosti Laguna najdete zde.
Za Vaši jakoukoliv pomoc Vám předem děkujeme - Uzavřená Křídla.