Díl čtvrtý - Výběr vhodného místa tréninku

Nepravidelný seriál chovatelské skupiny Uzavřená křídla o volném létání papoušků pokračuje dalším dílem věnovaným výběru vhodného místa pro vypouštění opeřenců. Tak jako jsme v minulém díle řešili vhodný výběr mláděte pro volné létání a radili, na co si dát pozor u chovatelů, je třeba si uvědomit i důležitost výběru místa, kde budeme své papoušky trénovat a posléze pouštět k prolétnutí. Na začátku je třeba si uvědomit několik věcí. V tomto seriálu pojednáváme o volném létání jako o neomezeném pohybu papouška ve venkovních prostorech. Proto je třeba říci, že ne každý papoušek je vhodný pro volné létání.

Nebezpečí, která byste neměli podcenit

Bohužel zdaleka ne každý papoušek má dostatečné schopnosti pro venkovní létání, aniž by hrozilo, že uletí a ztratí se, případně se zraní. Tento fakt musí vzít majitelé domácích mazlíčků na vědomí a zařídit se podle nich. Pojďme však od úvodních slov přímo k věci: jak je to tedy s lokacemi, kde se dá s papouškem volně létat? Jeden ze zakladatelů volného létání, americký chovatel Chris Biro, vytvořil tabulku, která rozděluje nebezpečí, která papouškům hrozí při volném pohybu v otevřeném prostoru, do několika úrovní. Pomocí této tabulky si každý člověk může zhodnotit, jak je prostředí, ve kterém chce s papouškem létat, vhodné či nikoli.

Dle našich zkušeností a zdravého rozumu si dovolujeme říct, že nejvhodnější pro začátek je rozlehlé pole, kde se nám papoušek jen tak neztratí z dohledu. U nás, jak je již některým možná známo, většina papoušků podnikla svůj první let na Podolance poblíž Prahy. Podolanka je opravdu perfektním místem, kde svého papouška poprvé vypustit. Samozřejmě musíme brát v potaz okolní rušivé vlivy, jako jsou v tomto případě letečtí modeláři, kteří na Podolanku jezdí létat s motorovými letadélky. V takovém případě je třeba se rozhodnout, jestli rušivý vliv není pro papouška nebezpečný a celkově zhodnotit situaci.

Tabulku "Posouzení náročnosti prostředí pro volný let" si můžete stáhnout zde.

Otevřené pole neskýtá jen výhody

Ale zpět k Podolance a celkově vhodnému místu pro první vypuštění. Rozlehlá pole mají samozřejmě také svou nevýhodu - pokud široko daleko nic není a papoušek se z nějakého důvodu splaší a uletí, nemá zde žádnou “bariéru” o kterou by se mohl zastavit či která by ho nasměrovala zpátky, a tak hrozí nebezpečí úletu “rovnou čarou” pryč. Pozor bychom si také měli dát na okolní predátory. Již několikrát nám byla položena otázka: “Nebojíte se dravců?” - Odpověď by měla být vždycky ano. Každý den je pro volně létajícího papouška úplně nový a pokud se zrovna včera nepřihodilo nic špatného, nemusí to znamenat, že dnešek bude stejně bezproblémový.

Některá roční období jsou samozřejmě rizikovější než jiná. Například během hnízdní sezóny volně žijícího ptactva musíte počítat se zvýšenou ostražitostí dravců a silnějším teritoriálním chováním divoce žijících ptáků. Nebezpečí v těchto případech nehrozí pouze v “ulovení” papouška dravcem, ale také v “honičce”, ve které se může netrénovaný papoušek naprosto vysílit. Pokud budete chodit létat k vodním plochám, dávejte pozor na racky, kteří jsou velice teritoriální i mimo hnízdní sezónu a dokázali by nezkušeného papouška i uhnat. Jedině přistání na stromě racky odradí, jelikož oni na stromy sedají velice zřídka.

Přímo na polích, která bývají pro volné létání papoušků nejvhodnější, bývají zjara hodně aktivní čejky chocholaté, které se nerozpakují při obran hnízdní lokality nalétávat na vetřelce podobně jako racci. Jejich chování je velmi troufalé, navíc trhavým způsobem letu mohou papoušky opravdu zmást a vysílit. Totéž platí o všech krkavcovitých ptácích (straky nevyjímaje). Jsou to výborní letci, kteří se snaží vyštípat “vetřelce” ze svého teritoria. Zvláště v zimních měsících a začátkem zimy, kdy se začínají objevovat vrány a havrani, bychom měli být velice obezřetní a důkladně rozmýšlet, kde papouška pustit na volno. Velmi velké nebezpečí hrozí právě mladým a nezkušeným papouškům, kteří mohou začít zmatkovat a v tom lepším případě se mohou zalétnout ve snaze uletět hejnu těchto ptáků.

Pozor na dráty vysokého napětí

Dalším velkým nebezpečím pro papoušky jsou dráty elektrického vedení. V dnešní době je opravdu problém udělat fotografii otevřené krajiny, kterou by nekřižovaly dráty vysokého nebo velmi vysokého napětí. Na první pohled to vypadá, že to pro naše papoušky nemusí znamenat až takový problém. Běžně vidíme hejna vlaštovek houfující se na drátech velmi vysokého napětí (110 kV), opodál na drátech poposedávají hrdličky a holubi místních chovatelů. Elektrický proud teoreticky raději putuje kovovým drátem a ne ptačím tělem, které má mnohem větší odpor. I člověk by se podle této teorie mohl bez úrazu pověsit na trolej. Naléhavě žádáme všechny teoretiky, aby na toto nespoléhali.

Osobně jsme byli svědkem smrtelného úrazu nádherného papouška, který usedl vedle hrdličky na drát elektrického vedení. Částečně bezpečně mohou na drátech elektrického vedení sedět jen malí ptáci (resp. ptáci s malým rozpětím křídel). Ti velcí se někdy při přistávání či vzletu dotknou dalšího drátu, což vždy končí elektrickým výbojem a smrtelným úrazem. To samé platí v případě, že by se pták na drátě dotkl neizolované části stožáru, což byl i případ, který jsme zažili. Ono nakonec stačí křídlo přiblížit, dotek není kvůli vysokému napětí ani nutný. Nespoléhejte na to, že izolátor, instalovaný v předválečném období na betonový sloup, opravdu izoluje. Věřte, že není strašnějšího pohledu než na papouška usmrceného tímto způsobem.

Zkušení chovatelé proto doporučují při tréninku volného letu důsledně nedovolovat papouškovi, aby usedal na cokoliv kovového - zábradlí, hromosvody, hrazdy na dětských hřištích, sušáky prádla, ploty, apod.

V novém prostředí opatrně

Na závěr tedy ještě jednou shrnutí několika zásadních bodů. Místo, kde chcete s vašim papouškem létat na volno, si pořádně projděte, zkontrolujte a zhodnoťte. Pokud s papouškem začínáte trénink na novém místě, dejte mu čas, aby se adaptoval (v této fázi ho mějte raději na kšírách). Až uvidíte, že je papoušek v klidu a zmapoval si alespoň trochu okolní prostředí z bidla, poté se mu věnujte formou tréninku. Pokud jste na novém místě s již vytrénovaným papouškem, je dobré také zopakovat několik základních povelů, jako třeba přílet z/na bidlo a až poté papouška pustit.

<< Díl třetí - Kšíry jsou základ        Díl pátý - První kroky k úspěchu >>