Zoldý aneb příběh slepého papouška - Nedávno se na mne obrátil kamarád, že by potřeboval najít domov pro slepého, asi deset let starého papouška. Věděl, že sama mám dva malé papoušky doma, a že docházím do Laguny (společnost, která se stará o hendikepované a nechtěné papoušky).
Chvíli jsem váhala, ale po konzultaci s Magdou Žohovou jsem kývla na to, že se ho ujmu. Papouška mi přivezli v malé, nevyhovující kleci, v zuboženém stavu. Byla jsem zvědavá, jak k němu přišli. Docela zajímavý a obvyklý osud. Jednoho dne se desetiletý kluk rozhodl, že si pořídí papouška. Ve voliéře u chovatele kakariků si všiml papouška, kterého ostatní napadali, moc nelítal, a ani se nijak hlasově neprojevoval. Dostal ho levně, protože chovatel dobře věděl, že papoušek má nějaký problém. Ten problém byla slepota.
Zoldý poprvé na Podolance
V podstatě ho tím nákupem kluk zachránil. Staral se o něj vzorně. Bohužel jak čas šel, papoušek přestal být zajímavý. Kluk o něj postupně přestal pečovat, dospěl a začal mít i jiné zájmy. Papoušek byl zavřený v malé kleci, v tmavé místnosti, občas dostal nažrat, občas mu vyměnili vodu, ale to bylo tak vše. Když se kamarád po návštěvě v této rodině doslechl a viděl v jakých podmínkách papoušek živoří, začal se mnou ihned vyjednávat o možnosti péče u mě, nebo v Laguně.
Milé překvapení
Zoldý mě velice příjemně překvapil. Po tom, co jsem mu opatřila prostornější klec, která má otevírací strop a papoušek může ven, jsem byla zvědavá, jak se bude v prostoru klece a mimo ní pohybovat. Přece jen jsem se o slepého tvorečka ještě nestarala.
Zoldý bez problému vyšplhá na nejvyšší bidlo, leze po kleci zvenku, vrací se dovnitř, a občas i slétne na podlahu. Miluje ovoce, zeleninu, nechá se pomazlit. Je velice aktivní a mám z něj radost.
Vzala jsem ho i ven na společné létání s přáteli a jejich opeřenci a docela mi vyrazil dech. Z bidla odlétl asi pět metrů daleko a ve spirále přistál na zemi. Takže máme dalšího volnoletce :-)
Zoldy na fotkách
