Tak jako minulý rok, i letos jsme se vydali v plném složení na velmi oblíbenou a vyhledávanou papouškářskou akci Papouščí den, pořádanou Zdeňkem Krňávkem. Letos však s pár změnami. Velká většina výpravy se na cestu vydala již ve čtvrteční poledne, zatímco naše hezčí část, Janička s Haničkou, vyrazili v sobotu ráno kvůli povinnostem vůči jejich domácím mazlíčkům.

Nikdo z nás na začátku projektu “Uzavřená Křídla” nepočítal s nějakým velkým veřejným šířením. Začalo to tím, že jsme si udělali web, kde jsme chtěli uchovávat naše zážitky, vzpomínky na naše papoušky a také o nás napsat pár základních informací. Nicméně žijeme v době sociálních sítí, a tak se nám podařilo získat již přes 1000 fanoušků na naší Facebookové stránce.

Zoldý aneb příběh slepého papouška - Nedávno se na mne obrátil kamarád, že by potřeboval najít domov pro slepého, asi deset let starého papouška. Věděl, že sama mám dva malé papoušky doma, a že docházím do Laguny (společnost, která se stará o hendikepované a nechtěné papoušky).

Je čtvrteční slunečné odpoledne a v jedné Facebookové skupině se objevuje příspěvek o ulétlém papouškovi v Praze. Paní, která příspěvek vytvořila v něm píše, že viděla létat papouška, nejspíše žaka, v jenom pražském parku na Jižním městě. Bohužel se jí ho nepodařilo odchytit. Celá naše skupina po přečtení toho příspěvku zbystřila, protože mnoho z nás to má na dané místo kousek a pomoc při hledání ulétlých papoušků nám není cizí. Bohužel se nám nedostalo dalších informací, a tak všichni vyčkáváme, jestli se na Facebooku někde něco neobjeví.

Jako pro většinu chovatelů papoušků domácích mazlíčků je i pro mě nepochopitelné, že někteří majitelé o ně ztratí zájem a přestanou se jim věnovat. Případně papoušek změní své chování a rázem je pro majitele „nepohodlným“. Což je ale nejspíše také způsobeno změnou chování majitele. Nejvíce nepochopitelné jsou důvody, že papoušek píská, řve, okusuje nábytek apod. Prostě věci, které se u papouška dají očekávat a nový majitel si je měl nastudovat před zakoupením. To je jako kdyby se někdo chtěl vzdát svého dítěte, jen proto, že brečí. Tito papoušci jsou pak většinou svým způsobem týráni. Může jít o ztrátu pozornosti k papouškovi, uzavírání do malých klecí, znemožnění proletu a jiné formy. Bohužel všechny tyto zrady nese papoušek velmi těžce a dochází u něj k prohlubování problému a stresu. Začne si například škubat peří, onemocní z jednotvárné stravy, přestává létat, je více agresivní.

Přináším Vám svůj vlastní příběh, jak jsem se dostala ke společnosti Laguna.

Jana Černá

Není to tak dávno, kdy jsem si splnila svůj dětský sen a zakoupila si malý druh papouška.

Byl pátek, přibližně kolem dvacáté hodiny večer, když jsem si na Facebooku všiml sdíleného příspěvku ze stránky „Ztratil se papoušek“. Jednalo se o papouška Ara Zelenokřídlý, který měl uletět v obci Měchenice, což je přibližně 30 minut jízdy od Prahy. No a jelikož jedno z našich mnoha krycích jmen pro skupinu je také Pátrací Křídla, ihned jsme přes náš skvělý skupinový chat na Facebooku zorganizovali na příští ráno pátrání ve složení Martina, Karlos, Jana, Venca a Goldínka. Po této domluvě následoval hovor s majitelem papouška, který mi vysvětlil, jak se celý úlet odehrál. Papoušek se jmenuje Majky a má svou venkovní voliéru. Kvůli osobním problémům musel v osudný den zůstat venku ve voliéře o něco déle, a když se pro něj majitel vracel, aby ho umístil do domu, Majky se něčeho lekl a vyškubl se z majitelova držení. Další důležité informace byla ta, že to je dnes druhý den, co je venku sám.

Příběh Oskárka je volně navazující na příběh Sáry... a zase u řepky...

Je to příběh který má opět a jako vždy u volnoletců druhu ARA štastný konec, příběh kde proběhlo pár slziček, velká grilovačka, spaní v autě, velká solidarita, ztráta klíčů, ztráta dronu, ale vše s naprosto štasťným koncem, protože to tak asi mělo být....

Jak nám ulétl ochočený ara arakanga a jak se ho podařilo po noci strávené venku najít!