Robina jsem pořídila do páru k Bobině a hlavně proto, aby v páru lépe snášeli samotu, když jsem v práci. Protože byl od chovatelky „vymazlený“ tak od prvního dne chodil na ruku, mazlil se, jen měl trošku problém s návratem do klece. To jsem ale zlomila a nyní je už poslušný, jako Bobina. Hodně se od ní učí, vidí, jak se ona reaguje na povely, a napodobuje jí. Na to, že je mu něco přes rok je moc šikovný.

Nákupem papouška jsem si splnila svůj dětský sen. Začala jsem hledáním na internetu a zjišťováním, jaké druhy papoušků jsou. Povědomí jsem měla o velkých druzích, také jsem znala andulky, korely a tím moje znalosti končily. Poté, co jsem si něco přečetla o chování papoušků, o škodách, které můžou napáchat na vybavení bytu, jsem se rozhodla pro malý druh, pro Mníška. Podle rovnice malý zobák = malé škody. Hlavní podíl na rozhodnutí ale měl nejeden článek, který Mníšky popisoval jako mazly, komiky a přátelská stvoření. Nastalo pročítání inzerátů a následný výlet k Nymburku pro papouška. Před tím jsem už doma měla připravenou větší klec a vybavení v ní.

Zde je představení našich oficiálních členů. Lidská část tvorstva jim pouze zajišťuje technické zázemí pro jejich klidný a pestrý život.

UZAVŘENÁ KŘÍDLA