Jmenuji se Václav Froněk, ale každý mi říká Venco. S papoušky jsem začínal kolem svých 14 let, měli jsme Korelky a Andulky, vždy po jednom páru, které pravidelně odchovávali mladé. Už odmala mne fascinovali ptáci všeobecně a papoušci obzvlášť a mým snem bylo mít většího papouška, což docela nešlo kvůli tomu, že jsme byli tři bratři a byt 3+1 v paneláku... Postupem času buď byly finance a místo ne, anebo naopak… :-( Až to jednoho dne klaplo vše a shodou okolností jsem se dozvěděl o freeflightu neboli o volnoletectví papoušků. Úplně od začátku jsem plánoval chovat papoušky v páru.

Původně měli být moji papoušci Arové Ararauny, ale jednoho dne mi zavolal Petr Augustýn z Faunaparku v Lipové, se kterým jsem se znal ze seminářů o volnoletectví ve Faunaparku, jestli může být Ara Arakanga a že on už má pár týdnů samičku (Diegovu sestřičku) od stejné paní a vypadá dobře a má dobrou povahu. Takže jsme se rozjeli do Olomouce a za pomoci Petra vybrali samečka, který dostal jméno Diego, psalo se datum 7.6.2014. Po počátečních drobných obtížích s trávením z volátka, způsobené nejspíše stresem z převozu k nám domů, se má Diego skvěle, je to úžasný volnoletec a pašák, i když místy dost neposlušný a tvrdohlavý až paličatý... Diego je velmi učenlivý papoušek, který rád zkoumá nové věci a vůbec nic mu není sváté, takže klasický Ara ;-) a nejvnímavější a nejlépe se s ním pracuje venku, ovšem bez jakýkoliv rušivých elementů (zvuk města, jiní lidé a papoušci apod.) Diego se nenechá moc pohladit (narozdíl od mazlíčka Goldie), tedy až na hlavičce, tam se občas nechá podrbat. Je také tím dominantnějším v páru... Diego má rád piškot, který si za každých okolností chodí namáčet, miluje louskaní ořechů a pecek všeho druhu. Z naší skupiny si nejvíce oblíbil Elinku, která ovšem o něj nejeví moc zájem a ulítává před ním...

Goldie mi pomohl sehnat Zdeněk Krňávek a pomoc při posouzení papouška mi poskytli Míša a Lukáš Ručtí, kteří už měli dost zkušeností s papoušky, to bylo 1.8.2014. Goldie se vylíhla nedaleko Ostravy a na Jesenicku žije její sestřička, kterou jsme také navštívili a jsou si podobné jako vejce vejci.

Bohužel ani Goldie se nevyhnul zdravotní problém, u ní bohužel komplikovanějšího charakteru. Zhruba v jednom roce jejího života se u ní objevila u papoušků velice ojedinělá a vzácná juvenilní revmatoidní artritida, jejíchž symptomy bylo kulhání a celkově smutná nálada Goldínky. Paní doktorce Vaidlové se ve spolupráci se zahraničními specialisty na papoušky a zvířecími ortopedy, podařilo najít vhodnou léčbu a symptomy postupem času zmizeli, i když není vyloučeno, že se toto onemocnění vrátí. Věřím tomu, že kdyby nebyla trénovaná na volný let, už tu s námi nemusela být... Zbývá dodat, že toto onemocnění jí nejspíše způsobil nějaký stres, ať negativní či pozitivní, ale to už asi nezjistíme... Goldie se také ráda učí novým věcem, je ovšem vyčůranější a některé cviky nejspíše úmyslně odflákne, jen aby dostala odměnu. V poslední době Goldie vypadá, že ji to ve vzduchu baví víc, narozdíl od Diega, který nejraději posedává po stromech pozorujíc své okolí. Goldie má ráda granulky více jak ovoce a úplně nejvíc jí chutnají, když k nim občas dám dvě čajové lžičky bílého jogurtu. Z ořechů má nejraději makadam, který si neuvěřitelně vychutnává a nedopustí, aby jí byť jen kousíček spadnul.

Létat začali na Podolance, kam jsme dojížděli zhruba rok a půl. Poté byla objevena Roklinka a tam je to baví mnohem víc, protože je to pro ně přirozenější prostředí se spoustou stromů, na jaře a z kraje léta obalených planým ovocem. Také členitější terén je pro ně jak dělaný a každou návštěvu si vychutnávají do sytosti. Výborné pro papoušky jsou i letní dny, kdy přijde osvěžující deštík, ve kterém se prohánějí a poté se „koupou“ ve větvích stromů. Na Podolance se bohužel stala i nehoda, kdy se oba lekli nízko letícího modelu motorového letadla a ulétli. Goldie přistála nedaleko, ovšem Diego si zalétl a nocoval venku sám...

Celý článek o ulétnutí Diega najdete zde.

Roklina a Podolanka s Diegem a Goldie

Venčení papoušků v parku u baráku

Diego a Goldie lítali spolu až do letošního jara, kdy začali dělat to, že si odlétli daleko pryč a nemínili se vrátit zpět. Takže jsem je musel začít pouštět každého zvlášť. Přitom když jsou samotní ve vzduchu (i s jinými cizími papoušky) jsou téměř bezproblémoví, drží se u mne, najdou si mne a přiletí. Mohlo to způsobit i to, že přišel rozchod s mojí bývalou partnerkou, která s nimi také byla odmala. Výzva do další létací sezóny je ta, pouštět je opět spolu. Uvidíme jak moc se nám to povede...

Z jara roku 2016 jsme se začali scházet i s jinými lidmi a jejich papoušky. Začali se nám formovat Uzavřená křídla a naši papoušci si létání ve větší skupině dozajista užívají, stejně jako my, když se sejdeme. Legendární jsou již naše grilovačky v Roklince, kdy den je vyhrazen papouškům a večery, kdy papoušci jsou již zalezlí a spí, nám a grilovačkám pod širým nebem...

Volný let papoušků ve Faunaparku v Lipové

V listopadu roku 2016 byli u nich pozorovány první pokusy o páření, takže budeme co nevidět instalovat hnízdní budku a uvidíme na jaře, jestli zahnízdí a jak se změní jejich chování...

Oba své papoušky trénuji metodou pozitivního posilování, pracujeme s klikrem a odmítám používání trestů a už vůbec ne těch fyzických.

Diego a Goldie na fotkách >>        Diego+Goldie a jejich videogalerie >>

Zde je představení našich oficiálních členů. Lidská část tvorstva jim pouze zajišťuje technické zázemí pro jejich klidný a pestrý život.

UZAVŘENÁ KŘÍDLA